Vítězslav Kapčuk "VÍŤA V+V"
modelaření : 49 let (od roku 1970)
vysílačka(y) : GAMA, MODELA T6AM, GRAUPNER MC 10 a MC 12, HITEC Eclipse
modely : Extra 260 2,5m, Funtana 2 m , Edge 2,5m, Diablotin 2x, Discus 2,5 el.a další ve výstavbě DSA Miniplane 2m, A6M Zero
2,5 m
email : vitezslav.kapcuk@seznam.cz
zajímavosti :
hobby : přece MODELAŘINA
Tak pokud mohu k začátkům svého modelaření něco vzpomenout, tak asi největší pobídkou a startovacím stimulem byl můj děda, který byl vyučený letecký mechanik a jako malému klukovi - to mi bylo asi cca 5let - mi ze stavebnice MERKUR sestrojil nelétavý model letadla o rozpětí asi 60cm - pro mne tehdy obrovský kus letadla. Stroj při pojíždění točil vrtulí. No prostě paráda. I když děda zhruba za dva roky na to zemřel, tak tu touhu sestrojit něco vlastníma rukama a navrch létajícího ve mně zanechal a já měl jasno. Takže různá házedla - Vosa, pak Kolibřík a o prázdninách bylo co dělat. S přibývajícími léty - to už bylo ve škole, kde fungoval modelářský kroužek - jsem měl příležitost si osahat upoutaný model s detonačním motorem Jena 2,5 a bylo rozhodnuto. Další můj model byl typu trenér na motor Taifun a místo ocelových lanek, která byla v té době nedostatkovým zbožím, vzlétl na louce na silonovém vlasci.
Touto cestou jsem kráčel sám s pár stejně postiženými kamarády a několik let jsme se věnovali těmto modelům. Ještě musím vzpomenout na volný model KOS dle plánku p.Fary, na kterém jsem poznal radosti a strasti volně létajících modelů. Pamětníkům jistě nemusím připomínat, jaké to bylo se sháněním materiálu, paliva a nemluvě o modelářském chlebu - „balse“. A pro ty, kteří jako já šli svojí cestou a nebyli organizováni v klubech či kroužcích to bylo o to těžší. Další kroky a sny směřovaly logicky k modelu dálkově ovládanému . První byl opět KOS ovládaný jednokanálem GAMA a po něm další a další pokusy, ale jak už to bývá, jeden a navíc neproporcionální kanál nemůže stačit a tak jsem začal nejen toužit ale i reálně uvažovat o vícekanálové proporcionální soupravě. V té době vyšel v časopise Amatérské rádio plán na výrobu takovéhle soupravy a já - ač v elektronice naprostý laik - jsem se rozhodl pro tuto soupravu. Musím dodat, že za přispění svého dobrého kamaráda, který na rozdíl ode mne laikem nebyl a měl i potřebné vybavení . Popravdě řečeno víc než roční snažení skončilo fiaskem, neboť soupravu se nám nikdy nepodařilo uvést do stavu schopného osazení do modelu.
V té době přišla na trh souprava MODELA T6 AM, takže jsem začal šetřit a soupravu pořídil. Samozřejmě bez serv. Pro ta jsem musel podniknout dobrodružnou výpravu až do Prahy, kde jsem zakoupil 3 ks serv Acoms za tehdy neuvěřitelných 1500,- , což byla tehdy moje výplata. A mohl jsem vystoupat na další level modelaření. Podle Modeláře jsem sestrojil školní model Trenér na motor MVVS 2,5D a vyrazil na první starty. Ty končily většinou velmi rychle, destrukcí modelu. Takže bilance byla jasná, 1let = 1 pád :-), zhruba týden oprav a znovu. Délka letu se prodlužovala z 5 sekund až na několik minut, ale málokdy se z létání podařilo vrátit s celým modelem .
Tehdy jsem byl už ženatý a tak se samozřejmě frekvence létání výrazně snížila, ale nikdy mě neopustila touha jít na louku a tam si svůj model zalétat a užít ty chvíle plné adrenalinu a štěstí . Když to letělo a taky přistálo a navíc umocněno i tím, že to byl vlastní výtvor. V té době to byl dvouplošník MAX, různé školní modely až po první stavebnici firmy Pilot, model QB 20 H, vlastně první model s křidélky. Mezitím jsem zplodil dva syny a stvořil rodinný domek a s postupem doby jsem je začal zasvěcovat do tajů modelařiny. Ač se oba naučili ovládat modely, tak staršího syna to bohužel nebavilo a chytily ho počítače. S mladším, který je mimochodem od svého mládí upoután na vozík, se však zadařilo a dodnes spolu jezdíme létat.
No a kam jinam než do Lupenice. Není to od nás příliš daleko, letiště je nádherně udržované (díky Toníkovi) a především se zde setkáváme s podobně postiženými lidmi a to je na tom to nádherné. Sdílíme společného koníčka a máme si co říci. S přibývajícím věkem jsme přešli k větším modelům - asi proto, že už hůř vidím :-). Ale je to dáno spíš tím, že tyto modely mají lepší letový projev a jsou to prostě VÍC LETADLA.
vstup do "osobní fotogalerie"
modelaření : 49 let (od roku 1970)
vysílačka(y) : GAMA, MODELA T6AM, GRAUPNER MC 10 a MC 12, HITEC Eclipse
modely : Extra 260 2,5m, Funtana 2 m , Edge 2,5m, Diablotin 2x, Discus 2,5 el.a další ve výstavbě DSA Miniplane 2m, A6M Zero
2,5 m
email : vitezslav.kapcuk@seznam.cz
zajímavosti :
hobby : přece MODELAŘINA
Tak pokud mohu k začátkům svého modelaření něco vzpomenout, tak asi největší pobídkou a startovacím stimulem byl můj děda, který byl vyučený letecký mechanik a jako malému klukovi - to mi bylo asi cca 5let - mi ze stavebnice MERKUR sestrojil nelétavý model letadla o rozpětí asi 60cm - pro mne tehdy obrovský kus letadla. Stroj při pojíždění točil vrtulí. No prostě paráda. I když děda zhruba za dva roky na to zemřel, tak tu touhu sestrojit něco vlastníma rukama a navrch létajícího ve mně zanechal a já měl jasno. Takže různá házedla - Vosa, pak Kolibřík a o prázdninách bylo co dělat. S přibývajícími léty - to už bylo ve škole, kde fungoval modelářský kroužek - jsem měl příležitost si osahat upoutaný model s detonačním motorem Jena 2,5 a bylo rozhodnuto. Další můj model byl typu trenér na motor Taifun a místo ocelových lanek, která byla v té době nedostatkovým zbožím, vzlétl na louce na silonovém vlasci.
Touto cestou jsem kráčel sám s pár stejně postiženými kamarády a několik let jsme se věnovali těmto modelům. Ještě musím vzpomenout na volný model KOS dle plánku p.Fary, na kterém jsem poznal radosti a strasti volně létajících modelů. Pamětníkům jistě nemusím připomínat, jaké to bylo se sháněním materiálu, paliva a nemluvě o modelářském chlebu - „balse“. A pro ty, kteří jako já šli svojí cestou a nebyli organizováni v klubech či kroužcích to bylo o to těžší. Další kroky a sny směřovaly logicky k modelu dálkově ovládanému . První byl opět KOS ovládaný jednokanálem GAMA a po něm další a další pokusy, ale jak už to bývá, jeden a navíc neproporcionální kanál nemůže stačit a tak jsem začal nejen toužit ale i reálně uvažovat o vícekanálové proporcionální soupravě. V té době vyšel v časopise Amatérské rádio plán na výrobu takovéhle soupravy a já - ač v elektronice naprostý laik - jsem se rozhodl pro tuto soupravu. Musím dodat, že za přispění svého dobrého kamaráda, který na rozdíl ode mne laikem nebyl a měl i potřebné vybavení . Popravdě řečeno víc než roční snažení skončilo fiaskem, neboť soupravu se nám nikdy nepodařilo uvést do stavu schopného osazení do modelu.
V té době přišla na trh souprava MODELA T6 AM, takže jsem začal šetřit a soupravu pořídil. Samozřejmě bez serv. Pro ta jsem musel podniknout dobrodružnou výpravu až do Prahy, kde jsem zakoupil 3 ks serv Acoms za tehdy neuvěřitelných 1500,- , což byla tehdy moje výplata. A mohl jsem vystoupat na další level modelaření. Podle Modeláře jsem sestrojil školní model Trenér na motor MVVS 2,5D a vyrazil na první starty. Ty končily většinou velmi rychle, destrukcí modelu. Takže bilance byla jasná, 1let = 1 pád :-), zhruba týden oprav a znovu. Délka letu se prodlužovala z 5 sekund až na několik minut, ale málokdy se z létání podařilo vrátit s celým modelem .
Tehdy jsem byl už ženatý a tak se samozřejmě frekvence létání výrazně snížila, ale nikdy mě neopustila touha jít na louku a tam si svůj model zalétat a užít ty chvíle plné adrenalinu a štěstí . Když to letělo a taky přistálo a navíc umocněno i tím, že to byl vlastní výtvor. V té době to byl dvouplošník MAX, různé školní modely až po první stavebnici firmy Pilot, model QB 20 H, vlastně první model s křidélky. Mezitím jsem zplodil dva syny a stvořil rodinný domek a s postupem doby jsem je začal zasvěcovat do tajů modelařiny. Ač se oba naučili ovládat modely, tak staršího syna to bohužel nebavilo a chytily ho počítače. S mladším, který je mimochodem od svého mládí upoután na vozík, se však zadařilo a dodnes spolu jezdíme létat.
No a kam jinam než do Lupenice. Není to od nás příliš daleko, letiště je nádherně udržované (díky Toníkovi) a především se zde setkáváme s podobně postiženými lidmi a to je na tom to nádherné. Sdílíme společného koníčka a máme si co říci. S přibývajícím věkem jsme přešli k větším modelům - asi proto, že už hůř vidím :-). Ale je to dáno spíš tím, že tyto modely mají lepší letový projev a jsou to prostě VÍC LETADLA.
vstup do "osobní fotogalerie"